O knize: 1997 / Náš osvícený čtenář si nepochybně alespoň obecně uvědomuje životní styl urozené třídy v první polovině ze 17. století. Vítáme každého, kdo vypráví o sokolnictví a honech, který pokračuje i přes edikty o soubojích, štědré službě Amorovi, ale i Bakchovi. Všechny tyto záslužné činnosti víceméně vyplňovaly volný čas urozených rytířů. Oblíbenou zábavou každého sebeúctyhodného aristokrata éry Ludvíka XIII. však bylo nepochybně spiknutí. Za vlády Richelieua se tato činnost stala tak populární, že počet francouzských šlechticů, kteří položili hlavy na blok nebo hnili v Bastile, převýšil počet zabitých v soubojích, přestože k tomu druhému došlo z jakéhokoli důvodu, a také úplně bez něj. Proto nás nepřekvapí, když zjistíme, že se pánové Bassompierre, Montmorency, du Tremblay a de Guise sešli jako skuteční spiklenci. Byli. A abychom rozptýlili případné pochybnosti, připočtěme k těm shromážděným ještě královnu matku. Stalo se to v Lyonu, kde se zastavil král, který byl na výletě, a najednou mu bylo velmi špatně. Králův lékař, monsieur Bouvert, zjistil, že Jeho Veličenstvo má nebezpečnou horečku. Ludvík XIII. nařídil poslat pro královnu Annu do Fontainebleau. Po půl hodině Jeho Veličenstvo nařídilo, aby byla do Lyonu povolána také královna matka. Cítil přítomnost nezvaného hosta – stařeny s kosou. Králové jsou také smrtelní a nic lidského jim není cizí. Panovníkova slabost je omluvitelná: nemohl vědět, že tato nepříjemná dáma bude svou návštěvu odkládat o třináct let.